Elektrická kytara

Hra na elektrickou kytaruK velice rozšířeným typům kytar patří kytary elektrické. Správně se tyto kytary označují jako elektrofonické kytary. Tyto kytary v sobě mají zabudovaný elektromagnetický snímač, který převádí chvění strun na elektrický proud. Ten je pak veden z kytary do zesilovače.

Elektrická kytara byla vyrobena teprve ve 20. letech 20. století. Nemá tedy tak bohatou historii jako klasické kytary. U prvních kytar se výrobci snažili snímat zvuk vestavěnými mikrofony či gramofonovými přenoskami. První elektrická kytara se snímačem byla vyrobena v roce 1931 ve Spojených státech amerických a dostala název Frying Pan. Podobu, jako známe dnes, získala elektrická kytara ve 40. a 50. letech.


Velice důležité zařízení je snímač. Jedná se o cívku, která je tvořena šesti magnety. Tuto cívku nejčastěji naleznete ukrytou v plastovém krytu. Jakmile dojde k rozkmitání strun, v cívce se indukuje elektrické napětí. Vznikne tak velice slabý elektrický signál, který je dále přenášen k zesilovači. Tam se zesiluje. Ve snímači se dále indukuje také rušivé napětí, a to vlivem změn jiných elektromagnetických polí v okolí cívky. Což má za následek vznik nežádoucího zvuku, který je označován jako brum.

Elektrická kytaraAbychom tento nežádoucí zvuk co nejvíce eliminovali, byl vytvořen druhý typ snímačů, tzv. humbucker. Ten je tvořen dvěma naprosto stejnými cívkami na společném jádře, které jsou proti sobě zapojeny. Magnetická pole způsobující brum přicházejí na cívky v opačné fázi a vzájemně se vyruší. Kromě výše zmíněných snímačů existují ještě další. Jen namátkou můžeme zmínit minihumbucker či quard rail.

Elektrické kytary také nepotřebují žádný korpus k rezonanci, jako je tomu u klasických akustických kytar. Tělo kytary se vyrábí z velice kvalitního dřeva, které velice ovlivňuje také výsledný zvuk. Tyto kytary se většinou vyrábí z několika druhů dřeva.